Аннотация

V devět hodin palubního času jsem prošel kolem lidí stojících u startovací šachty a sestoupil po kovových příčlech do nitra kontejneru. Místa tam bylo právě jen tolik, že jsem mohl zvednout lokty. Když jsem nastrčil konec hadice na vývod ve stěně, skafandr se nadmul a od toho okamžiku jsem nebyl schopen nejmenšího pohybu. Stál jsem — či spíše visel — ve vzduchovém lůžku, spojen v jediný celek s kovovou skořepinou.
Zvedl jsem zrak. Vypouklým průzorem jsem spatřil stěny šachty a vysoko nahoře Moddardův obličej, který se nakláněl dolů. Obličej však brzy zmizel a kolem zavládla tma, protože otvor startovací šachty se uzavřel těžkým bezpečnostním příklopem. Slyšel jsem osmeré zabzučení elektrických motorů, které dotahovaly šrouby. A potom syčení vzduchu vháněného do amortizátorů. Oči přivykaly tmě. Už jsem viděl zeleně světélkující obrysy jediného kontrolního přístroje…

Впечатления о книге:  

Прочитавшие эту книги читали: